Starožitný nábytek BAROKO
Souhrnný název pro umění 17. – 18. století, vycházející z italského stylu po roku 1580, který se v 17. století stává téměř univerzálním vzorem pro ostatní evropské země. Do konce 17. století byla barokní architektura transformována na struktury se zakřivenými čely a byla nejprve používána na skříně a komody. Nejkrásnější nábytek barokní éry byl vyroben ve Francii. Vynikající kusy vytvořil André Charles Boulle a byly to kombinace neobvyklých forem , které byly zdobeny intarzií z kombinovaných kovů , želvoviny a ebenových vzorů.

Rokoko
Přímé pokračování barokního slohu, období zhruba vymezené lety 1720 – 1760, které se ve Francii překrývá s obdobím Ludvíka XV. – charakteristickým znakem je rokaj, který dává celému období název ( z Francie Rocaille) . Podobně charakteristické je celkové zjemnění dekoru a odlehčení hmoty – od barokní pompéznosti a monumentality přechází rokoko k jisté hravosti a zjemnění. Vlastní termín rokoko se používá především pro nábytkářství střední Evropy. Sedací nábytek, ranně rokoková křesla byla tvořena bez trnoží, s opěradlem ve tvaru oslího hřbetu. Nohy měly elastický tvar, který byl nazýván kozí nožka. Stoly, stolky a sekretáře . Velké oblibě se těšily rozmanité stolky, vznikaly dámské psací stolky se zásuvkami. Plochý psací stůl byl nahrazen stolem s žaluziovým uzávěrem. V pol. 18. století začaly být psací stoly obvykle vybaveny třemi zásuvkami.

Klasicismus 
V nábytkářské terminologii označení období vymezené zhruba lety 1780 – 1830 , vycházejícího především z francouzského stylu Ludvíka XVI. Jako reakce na barokní a rokokové umění vychází z klasického odkazu starého Říma , Řecka a částečně Egypta, ale i z Italské renesance. Na vznik tohoto slohu nesporně zapůsobily vykopávky antické kultury v Pompejích. Do širšího pojmu klasicismus zahrnujeme též Empír a do jisté míry i např. Biedermeier. Nábytek: kontury nábytku byly znovu pevné a vzpřímené, zdobené páskovými ornamenty. Zhotovovaly se stoly pro nejrůznější čely, např. : toaletní , odkládací, hrací, oblíbené byly psací stoly, psací sekretáře, křesla, židle, komody.

Empír ( 1805 – 1820)
Empír je druhá fáze klasicismu pocházející z období vlády Napoleona Bonaparte. Vychází z klasického tvarosloví inspirovaného především egyptským , řeckým a římským starým uměním . V materiálové skladbě se uplatňují hlavně mahagonové dýhy a eben, jehož černá barva se s oblibou kombinovala s mosazným kováním. Nohy u stolů a všeho nábytku jsou často zakončeny napodobeninami zvířecích tlap (např. lvích). Oblíbené byly psací sekretáře, komody, křesla, stoly, psací stoly, etažery, sofy, židle, skříně.

Biedermeier
Termín označující v podstatě celý životní styl měšťanské společnosti. V nábytkářství jej můžeme vymezit lety 1815 – 1825 až 1848. Vychází z Empíru. Nábytek se tvarově zjednodušuje a zbavuje dekoru s přebytkem antických prvků. Nábytkové kusy jsou důsledně symetrické a v jejich formě se projevuje vytříbený cit pro materiál a jeho tvárné možnosti, vždy s vyváženou putilitární složkou. Sedací nábytek je téměř důsledně čalouněný.

Historismus
Termín používaný především ve středoevropském nábytkářství pro období zhruba 2. pol. 19. století (asi 1860 -1900). Oblíbené byly zejména ložnice, knihovny, psací stoly, křesla, židle, sekretáře, stoly, stolky a komody.

Secese
Poměrně krátké, ale velmi významné období na přelomu 19. a 20. století. V nábytkářství se projevuje snaha o vytvoření jednotného interiéru. Charakteristickými prvky jsou měkké linie mnohdy fantaskního námětu a výrazná stylizace rostlinných motivů. Časově můžeme secesní období vymezit zhruba lety 1890 – 1914. V tomto období se stává populární téměř o celé Evropě.